Každý člověk na světě by měl mít peníze. Protože tyto dokážou každému zpříjemnit a usnadnit život, a je přece normální, že by měl mít každý šanci žít dobře, a to ať už si pod tím představuje cokoliv.
Lidé by měli mít peníze, aby si za ně mohli koupit všechno to, co je jim zapotřebí. Měli by si jich vydělávat dost i na koupi nejrůznějšího zboží, i na financování využívaných služeb.
Jenže jak všichni víme, ne vždy se to daří. A tudíž jsou i v těch nejbohatších zemích chudáci, kteří nemají třeba ani na to naprosto nezbytné. A o chudých zemích a jejich obyvatelích už se snad ani není třeba zmiňovat, tam jsou na tom po finanční stránce nevalně všichni, k jejich vlastní škodě.
Pokud někdo žije v ekonomicky ubohé nebo přímo zbídačené zemi, moc toho se svými financemi nenadělá. Ten se musí smířit s tím, že dokud zůstane v těchto končinách, hromadu peněz nezíská, protože tam je není kde brát. Ale my z bohatší části světa s tím leccos udělat můžeme. Jsou tu možnosti, jak si vydělat, jsou tu různé sociální dávky a další příspěvky a podpory, díky nimž se dá dostat k penězům i v těžkých časech, a někdy si tu lze vypomoci i nějakou půjčkou.
Takže by u nás neměly být peníze problémem. Ale přesto tímto jsou. Ne proto, že bychom jich měli málo, ale proto, že jich míváme vesměs relativně málo. A mezi málem a relativním málem je rozdíl.
A proto bychom si neměli až na výjimky stěžovat, jak mizerně na tom jsme. Protože na tom většina z nás není tak špatně, jak si myslí. Ba jsme na tom nejednou velice dobře, jen si to nepřipouštíme. Ale měli bychom si to uvědomovat. Že dokud máme co jíst, co si oblékat a kde hlavu složit, dokud máme peníze aspoň na to skutečně důležité, nelze mluvit o naší chudobě. Protože kolik jenom lidí z jiných končin by děkovalo bohu za možnost žít na té úrovni, kterou my považujeme za bídnou.