Článků, videí, knih a rad, jak se (ne)seznámit, je k dispozici nepřeberné množství. Rad, co dělat, co nedělat, co říkat nebo neříkat, kam chodit či nechodit na rande… Přitom nejvyšší hodnotou je, aby člověk byl autentickým, pokud možno si na nic a nikoho nehrál a byl sám sebou. Jen tak má šanci, že protějšek zaujme opravdu on, a ne jeho uměle vytvořený obraz, který je dlouhodobě neudržitelný. Samozřejmě, že seznamování se má nést v duchu lehkosti a že je do určité míry hrou… ale zásadně lhát či si nasazovat masku supermuže či superženy se nevyplácí. Paradoxně právě toto bývá pod tlakem situace to nejtěžší.
Někdy bývá problémem, kde vůbec na někoho, kdo stojí o seznámení, narazit. A čím jsme starší, tím to může být větší rébus. Jako první se jeví možnost využít některé z četných internetových seznamek. Výhodou je, že zůstáváte skryti za monitorem a nemusíte hned komunikovat tváří v tvář. Nevýhodou je, že nevíte, zda je fotka reálná, zda člověk na druhé straně je opravdu tím, za koho se vydává.
Dále existují seznamovací agentury , u kterých si vyplníte podrobný dotazník a ony provedou výběr partnera, který se k vám podle dotazníku nejlépe hodí a zprostředkují seznamovací schůzku. Pořádají také různé akce pro nezadané… většinou outdoorové tzn. výlety, zážitkové akce, pobyty atd. Ve větších městech jsou pořádány večery rychlého randění nebo-li Speed Dating. Jedná se o večer minimálně 6 mužů a 6 žen a každý pár má na sebe 5 minut. Po skončení akce se vyhodnotí, zda některý z párů v sobě našel vzájemné zalíbení a domluví si už rande klasické.
Je možné spolehnout se i na náhodu, což ale znamená žít společenským životem. Chodit na různé akce, koncerty, plavat, přihlásit se do tanečního kurzu pro dospělé. I psí mazlíček na procházkách vybízí ke konverzaci s ostatními pejskaři. Někdy známí mají osamoceného známého či známou a můžete společně vyrazit na nějakou akci, kde se vzájemně poznáte.
I když se nezadaří hned napoprvé a ani napodruhé… netřeba se vzdávat. Na každého někde někdo čeká, jde jen o to se najít.